Při skládání jednotlivých průběhů harmonických funkcí ke skládání dochází k součtu jejich okamžitých hodnot a jednotlivé průběhy se superponují na sebe. Tento součet nám pak zobrazuje výsledný průběh. Na appletu níže tedy platí, že výsledná křivka [i][b]x(t)[/b][/i] = [b][i]x[sub]1[/sub](t)[/i][/b]+ [b][i]x[sub]2[/sub](t)[/i][/b] + [b][i]x[sub]3[/sub](t).[br][br][/i][/b]Toto skládání a vzájemné ovlivňování vln se nazývá interference. Pokud je frekvence všech 3 funkcí od sebe různá dochází k deformaci. Pokud jsou frekvence všech vln stejné (a mají i stejnou fázi) dochází k tzv. rezonanci. Tedy průběh zůstává pravidelný, dochází však ke zvyšování amplitudy. Posledním jevem je vznik rázů, ke kterým dochází, pokud se skládají vlny s frekvencích sobě velmi podobných.[br][br]Na appletu níže je znázorněna interference 3 nezávislých pravidelných sinusových vln. Výslednice je znázorněna černou. Zobrazitelnými posuvníky je možno nastavit jak frekvenci [i]f[/i] jednotlivých vln, tak jejich amplitudu [i]A. [/i]Políčko "oddálení" zmenší měřítko [i]osy x[/i] tak, aby některé z popsaných jevů byly viditelnější.[br][br][b]Úkoly[br][/b][b]1)[/b] Jaké hodnotě odpovídá amplituda výsledného kmitání při stavu rezonance? ([i]jaký je rozdíl v maximech  při rezonanci oproti klasické interferenci[/i]?)[br][b]2)[/b] Nastavte křivky tak, aby byly na výslednici patrné rázy.[br][b]3)[/b] Zobrazte příklad šumu, nebo rušení signálu. S tímto jevem se můžeme setkat v elektrické síti, přenosu  signálu nebo například u audiotechniky. Nastavte jednu křivku s menší frekvencí a vysokou amplitudou a druhou křivku tak, aby měla znatelně menší amplitudu a vyšší frekvenci ([i]Např. [b]f[sub]1[/sub][/b]=2; [b]A[sub]1[/sub][/b]=3; [b]f[sub]2[/sub][/b]=25; [b]A[sub]2[/sub][/b]=1; 3. křivku můžete nechat nulovou[/i])