Vycházíme z konstantní velikosti napětí U2 na konci vedení a velikosti proudu I2. Z těchto dvou známých veličin pak lze aplikací Ohmova zákona získat jak úbytky napětí na jednotlivých prvcích náhradního schématu, tak i velikosti svodových proudů v příčné větvi článku. Vektorovým součtem známých veličin na konci vedení a vektorů úbytků napětí a svodových proudů pak získáme velikost a polohu napětí U1 a proudu I1. [br]Pro přehlednost článku nejsou veličiny v základních jednotkách.[br]Napětí je v jednotkách kV[br]Proudu je v desítkách A (měřítko proudu nastavuje parametr S, jež je defaultně nastaven na 10)

Pohybem proudu zátěže I[sub]2[/sub] najděte bod, ve kterém je patrný Ferantiho jev. Tedy proud zátěží, při kterém je napětí na konci vedení U[sub]2[/sub] větší než napětí na začátku U[sub]1[/sub][br][br]Najděte polohu, ve které vedení přenáší tzv. Přirozený výkon. To znamená že na začátku i na konci vedení je pouze činná složka výkonu a platí: Q[sub]1[/sub] = Q[sub]2[/sub] = 0